Nakonec se většina páníčků naučí poslouchat svého psa.

Má rodina - ten větší křeček

20. února 2010 v 19:10 | Bruno |  Moje smečka
Bude to už asi rok, co začala malá panička jančit, že by chtěla druhého křečka. Já byl okamžitě pro. Ten první křečoun moc hezky voněl, jenže mi pořád utíkal od mříží klece. Kdepak nechat se očmuchávat.

To tenhle nový je bezvadný. Napřed se mne trochu bál, ale teď už je kamarád. Klidně se očicháváme, je totiž dost zvědavý. Panička ho občas nechává pobíhat v MÉM křesle, ale zase jsou tam po něm zajímavé pachy.
Je světlý a má dlouhé chlupy, které mne občas lechtají v čumáčku. Jednou se naštval a kousl - naštěstí ne mě, ale paničku. No, co si pořídili, to mají. Ale vypadali, že z té krví zalité rány moc nadšení nejsou. Naštěstí nekouše často. Je celkem prima, občas se očicháváme, i když je mimo klec, ale to dává malá panička pozor. Párkrát jsem měl totiž takové nápady jako skočit po křečkovi a chytit ho. Bohužel se mi to nepovedlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fík Fík | Web | 24. února 2010 v 19:17 | Reagovat

Kdyby si moji páničci pořídili křečka, dobře by to nedopadlo...

2 xFairy xFairy | Web | 27. března 2010 v 12:36 | Reagovat

Jéé to je moc krásný křečík,měla jsem podobného.

3 psi-kraska psi-kraska | Web | 29. dubna 2010 v 14:26 | Reagovat

Juj....Naše Čičitka taky kouše...ale králík jí ignoruje...:-D
To chce hlavně klid a nohy (packy) v teple ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama