Nakonec se většina páníčků naučí poslouchat svého psa.

Já a kočky

25. června 2010 v 8:56 | pejsek Bruno |  Já Bruno
Když jsem byl docela maličký, mnoha lidem jsem svým vzhledem připomínal kočičku. Volali na mě: Čičiči! Čičiči! A páníčci museli vysvětlovat, že nejsem žádná kočička, ale pořádný pes. V parku na mne dokonce vystartoval jeden erdelteriér. Jeho majitelka se omluvila a vysvětlila, že si ten pes myslel, že jsem kočička.
Potom se mnou páníčci jeli na nějakou návštěvu a hádejte, co jsem objevil v křoví! Koťátko. Samozřejmě mne ohromně zajímalo a chtěl jsem si s ním hrát. Kotě bylo zpočátku nedůvěřivé, ale za chvíli jsme si hráli a honili se. Do mé paměti se kočky zapsaly jako velmi zajímaví tvorové.
Když jsme přijeli na stejné místo o hodně později, z koťátka vyrostl obrovský kocour. Ten už si na mne nevzpomínal a když jsem chtěl ochutnat z jeho misky, postavil se na zadní nohy a předníma mě profackoval. A to doslova. Kníkal jsem a běžel se schovat k páníčkům.
Od té doby si na kočky dávám bacha. Koťata ještě ujdou, ale starším je radno se z dálky vyhnout a už vůbec nestrkat čenich do jejich misek.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 25. června 2010 v 9:06 | Reagovat

Kocůři jsou nevyzpytatelní.

2 Mami Mami | Web | 25. června 2010 v 9:22 | Reagovat

Kočka psíma očima, velmi milé.

3 Kája Kája | Web | 7. července 2010 v 10:27 | Reagovat

Prý pořádný pes :D spíš takový hafánek. Náš Fík se taky kočkám raději vyhýbá. Babiččina kočka se zase vyhýbá Fíkovi, takže když tam přijedeme, utíká někam pryč a Fifin se bezstarostně pust do jejich granulí a jen ztěží mu v tom můžeme zabránit.

4 Karoll Karoll | E-mail | Web | 22. srpna 2010 v 15:07 | Reagovat

Myslím, že ten erdelteriér poznal, že nejsi kočka... i psi po sobě někdy vystartují :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama