Nakonec se většina páníčků naučí poslouchat svého psa.

Duben 2011

Jak nám Bruno utekl

17. dubna 2011 v 19:27 | malá panička a Bruno |  deníček
Včera jsme byli na procházce v lese. I když bylo celkem teplo, na zemi stále tu a tam ležely kopečky sněhu. Jinak se ale příroda probouzela k životu a my páníčci to všechno sledovali a kochali se. Pohoda skončila ve chvíli, kdy si panička všimla, že máme o jednoho člena smečky míň. Bruno zmizel.
Všichni si vybavovali, že ještě před pár minutami u nás pobíhal. Teď byl ale pryč. Začali jsme volat. Bruno nikde. Zbylá část smečky se tedy rozdělila a začala prohledávat les za stálého volání.
Trvalo to dlouho. Až po několika minutách jsem ho konečně spatřili přibíhat. Nikdo kromě něj neví, co tam vlastně našel. Já si myslím, že to byla hárající liška, pokud lišky hárají. Konec dobrý, všechno dobré, ale pořádně nás vyděsil.
__________________________________________________________________________________________________________________
Páníčci se rozhodli, že se půjdeme podívat do přírody. Já byl hned pro. V přírodě bývá spousta zajímavých pachů a můžu si označit věci, které ještě nikdo přede mnou neoznačil.
Tentokrát se šlo do lesa.. Nahoře na kopci byl sníh, který mne zábl do paciček. Navíc jsem byl dost urousaný. Jinak jsem si ale výlet pořádně užil. Očichával jsem staré stopy a vedl smečku.
Když jsme šli zpátky, chytil jsem konečně pořádnou stopu. Vyrazil jsem po ní jako divý. Nejsem si moc jistý, čí to byla stopa, ale to nevadí. Uběhl jsem obrovskou vzdálenost a našel díru v zemi. Co v ní může být? Vzduchem se ke mně doneslo volání. Mám se vrátit hned teď, nebo ulovit to báječné zvíře a přinést ho páníčkům ukázat? Po několika pokusech jsem uznal, že zvíře asi neulovím, a vrátil se. Páníčci mi řekli, že jim nemůžu takhle utíkat a kdesi cosi. Příště je teda budu poslouchat, ale stejně jsem si to pořádně užil!

Žába

7. dubna 2011 v 16:45 | pes Bruno |  deníček
Nedávno jsem byl s páníčky na výletě. Bylo krásně, sluníčko svítilo a prohřívalo mi kožíšek, jemný vánek mi čechral vousy. Šli jsem kolem nějakého rybníka. Já ty vodní nádrže nemám moc rád, ale když jsou v dostatečné vzdálenosti, dají se celkem dobře ignorovat. Jenže všude ve vodě, na cestě i v trávě byli malí zelení a hnědí živočichové. Prý žáby. Chtěl jsem si jednu z nich očichat. Nechala se, ale když jsem poodešel pár kroků, začalo to za mnou skákat. Utekl jsem o pár metrů dozadu. Žába mi byla pořád v patách. Ať jsem chodil, kam jsem chodil, všude mne to pronásledovalo. Nakonec už jsem to nevydržel a pořádně ji seštěkal. Potom jsem jí utekl. Žab tam bylo ještě plno, ale žádná už mě nehonila, a tak jsem si oddechl. Příště je budu ignorovat stejně jako rybník.